Majitelé fotovoltaických elektráren dnes neřeší jen samotný návrh systému, ale i to, jak co nejlépe využít vyrobenou elektřinu, kterou v daný okamžik nespotřebují. Možností je více – od ukládání do baterie přes sdílení elektřiny s jiným odběrným místem až po spotové obchodování. Jednou z cest je také způsob, jakým k přetokům přistupuje samotný dodavatel elektřiny.
Základní podmínkou přitom je, aby měla výrobna povolené nenulové přetoky do distribuční sítě. Bez toho se část níže popsaných možností vůbec neotevírá. A právě tady začínají první rozdíly už v samotné praxi připojování. Z našich zkušeností například vyplývá, že v distribučním území ČEZ Distribuce získají zákazníci povolení přetoků ve většině případů, zatímco v území EG.D bývá situace výrazně složitější.
Jakmile ale nenulové přetoky z fotovoltaiky na klíč povolené jsou, přichází další důležitá otázka: co s nimi dál? A odpověď není na trhu jednotná. Někteří dodavatelé přetoky vykupují za pevně stanovenou cenu, jiní je zohledňují formou slevy proti spotřebě, další pracují s principem virtuální baterie nebo přidávají služby navázané na flexibilitu a aktivní řízení energie.
Tato stránka proto nesrovnává cenu za přetoky. To by bylo příliš zjednodušené. Smyslem je ukázat, jak se k přetokům z FVE staví šest velkých dodavatelů elektřiny v České republice, jaký model používají, pro koho je určen a v čem se jejich přístup liší.
Důležitá je i jedna praktická věc. Z porovnávaných nabídek i z našich zkušeností zatím vyplývá, že většina velkých dodavatelů neomezuje své řešení pouze na fotovoltaiky na klíč z vlastní instalace. Výraznější výjimku v tomto směru podle dostupných informací představuje E.ON, která některé své produkty váže právě na fotovoltaiku dodanou a instalovanou vlastní skupinou.
Nejde tedy jen o to, kdo nabídne nejvyšší číslo v ceníku. Důležité je také to, jak celý model funguje v praxi, zda odpovídá typu vaší fotovoltaiky, vašemu způsobu spotřeby i tomu, co od přetoků vůbec očekáváte.
Tato stránka se věnuje pouze jedné části celé problematiky – tedy tomu, jak k přetokům z FVE přistupují jednotliví dodavatelé elektřiny. Kompletní problematice přetoků, jejich využití a rozdílům mezi jednotlivými modely se podrobně věnujeme na samostatné stránce Přetoky z fotovoltaiky.
HLAVNÍ MODELY PRÁCE S PŘETOKY
Přístup dodavatelů elektřiny k přetokům z fotovoltaiky není na trhu jednotný. Přesto lze mezi jednotlivými nabídkami vysledovat několik základních modelů, podle kterých se s přebytky elektřiny z FVE pracuje.
Nejde přitom jen o to, kdo nabídne vyšší číslo v ceníku. Rozdíl je hlavně v samotné logice produktu. Někde jsou přetoky vykupovány za pevně stanovenou cenu, jinde se zohledňují formou slevy proti spotřebě, někde se pracuje s principem virtuální baterie a u části řešení vstupuje do hry i flexibilita nebo převzetí odpovědnosti za odchylku.
Sleva nebo započítání proti spotřebě
První skupinu tvoří produkty, které nepřistupují k přetokům jako ke klasickému výkupu, ale zohledňují je vůči budoucí nebo průběžné spotřebě elektřiny ze sítě. Jinými slovy: zákazník za přetoky nedostává standardní výkupní cenu na účet, ale dodavatel mu o jejich hodnotu poníží vyúčtování nebo poskytne slevu z dodávky elektřiny.
Právě sem spadá například logika produktů, které dnes nabízejí ČEZ a PRE. Pro část domácností může být tento model srozumitelnější než klasický výkup, protože se promítá přímo do výsledného vyúčtování za elektřinu.
Virtuální baterie
Dalším modelem je virtuální baterie. Ta pracuje s představou, že přetoky nejsou jen vykoupeny, ale v určitém režimu „uloženy“ pro pozdější využití. Ve skutečnosti samozřejmě nejde o fyzické uskladnění stejné elektřiny, ale o obchodní model, který určitým způsobem zohledňuje dříve dodané přetoky v jiném období.
Tento přístup je na českém trhu spojen zejména s E.ONem. Současně jde o model, který bývá často navázán i na další podmínky – například vlastní technologické řešení, konkrétní typ instalace nebo zapojení do širší služby.
Klasický výkup
Nejtradičnějším přístupem je klasický výkup přetoků. Dodavatel v tomto případě přebytky z fotovoltaické elektrárny jednoduše vykoupí za předem stanovenou cenu za MWh nebo kWh. Tento model je pro zákazníka dobře čitelný, protože se opírá o jasně danou výkupní cenu a standardní obchodní logiku.
Typickým příkladem takového přístupu je Innogy. Výhodou klasického výkupu je přehlednost a jednoduchost. Nevýhodou pak může být nižší ekonomický přínos ve srovnání s jinými modely, pokud zákazník očekává od přetoků něco víc než jen doplňkový výnos.
Výkup s flexibilitou nebo aktivní prací se systémem
Další skupinu tvoří řešení, která nejsou postavena jen na samotném výkupu přetoků, ale pracují i s aktivním řízením systému, baterie nebo flexibility. Takové produkty už předpokládají vyšší technickou připravenost fotovoltaiky a často i ochotu zákazníka zapojit se do složitějšího režimu provozu.
Do této skupiny lze zařadit například přístup CENTROPOLu a částečně i některé nadstavbové modely MND. Nejde už jen o prosté „pošlu přebytek do sítě a dostanu zaplaceno“, ale o širší způsob, jak s výrobou z FVE a energií v systému aktivně pracovat.
Převzetí odpovědnosti za odchylku jako součást řešení
Zvláštní vrstvou celé problematiky je převzetí odpovědnosti za odchylku výrobního EAN. U některých dodavatelů jde o samostatně řešitelnou službu, u jiných spíše o podmínku konkrétního produktu nebo součást výkupu, virtuální baterie či jiného obchodního modelu.
Právě i v tomto se nabídky jednotlivých dodavatelů liší. Ne každý zákazník potřebuje hned sjednat klasický výkup přetoků, ale prakticky každý provozovatel výrobny musí mít jasno v tom, kdo a za jakých podmínek odpovědnost za odchylku přebírá.
Do jakého objemu přetoků je model skutečně výhodný
Je také potřeba sledovat, do jakého objemu dodané elektřiny z vlastní fotovoltaiky na klíč je konkrétní model pro zákazníka skutečně výhodný. Část produktů totiž nepracuje s přetoky neomezeně, ale jen do určité hranice (např. 4 MWh) nebo jen do výše vlastní spotřeby v daném období. V praxi to znamená, že u domácností s vyššími přetoky — typicky kolem 4 až 6 MWh ročně, což je podle našich zkušeností u zákazníků zaměřených právě na tyto modely poměrně časté — už nemusí být deklarovaná výhoda plně využitelná.
Typickým příkladem jsou produkty, které započítají přetoky jen do výše spotřeby, virtuální baterie s pevně omezeným objemem, nebo modely, kde je vyšší sazba uplatněna jen na první část dodané elektřiny. Právě proto nestačí sledovat jen marketingový název produktu nebo zvýhodněnou cenu, ale i to, od jakého objemu se jeho ekonomika začíná měnit.
JAK K PŘETOKŮM PŘISTUPUJÍ JEDNOTLIVÍ DODAVATELÉ
ČEZ Prodej: přetoky jako ponížení budoucí spotřeby
Produkt Elektřina pro soláry od společnosti ČEZ Prodej není postavený na klasickém výkupu přetoků z fotovoltaické elektrárny. Nejde tedy o model, ve kterém zákazník za každou dodanou kWh dostává standardní výkupní cenu na účet. ČEZ k přetokům přistupuje jinak – jejich hodnotu zohledňuje proti budoucí spotřebě elektřiny ze sítě.
V praxi to znamená, že přebytky vyrobené fotovoltaikou nejsou vypláceny samostatně, ale promítají se do ročního vyúčtování. Tento model tak stojí spíše na ponížení nákladů za odebranou elektřinu než na přímém „výdělku“ za přetoky.
ČEZ tento produkt podmiňuje několika konkrétními pravidly. Fotovoltaická elektrárna musí mít instalovaný výkon do 10,8 kWp, zákazník musí mít zvlášť EAN pro spotřebu a zvlášť EAN pro výrobu a současně musí být pro oba EAN kódy dodavatelem právě ČEZ Prodej. Samozřejmostí je také povolený nenulový rezervovaný výkon do sítě a převzetí odpovědnosti za odchylku pro výrobní EAN.
Důležité je i to, že model Elektřiny pro soláry pracuje jen do výše vlastní roční spotřeby. Pokud tedy zákazník do sítě dodá více elektřiny, než kolik v daném období odebere, nevzniká mu přeplatek ani „výdělek navíc“. Z pohledu praxe je proto tento model zajímavý hlavně pro ty domácnosti, které chtějí přetoky využít ke snížení svého budoucího vyúčtování, nikoliv pro ty, které očekávají klasický výkup bez horního omezení.
Specifické je i to, že smlouva se sjednává na jeden rok. I to ukazuje, že nejde o univerzální výkupní produkt v tradičním smyslu, ale o zvláštní obchodní model, ve kterém ČEZ přetoky započítává do roční bilance odběrného místa.
E.ON: přetoky jako součást širšího technologického balíku
Přístup společnosti E.ON k přetokům z fotovoltaiky se od části ostatních velkých dodavatelů liší tím, že nestojí jen na jednoduchém modelu výkupu nebo slevy proti spotřebě. U E.ONu je potřeba rozlišit dvě odlišné vrstvy, které spolu sice souvisejí, ale neznamenají totéž.
První z nich představuje Virtuální baterie+. Ta je postavená na principu, že zákazník získává prostor pro „uložení“ přetoků, konkrétně až do objemu 4 MWh za solární rok. Současně je tento model propojen s fyzickou baterií v objektu a s logikou flexibility, tedy s aktivní prací se systémem za účelem vyrovnávání sítě. E.ON v tomto případě nepracuje jen s přetoky jako s prostým přebytkem elektřiny, ale zapojuje do celého modelu i řízení baterie a další technologické vrstvy.
Důležité je i to, že odměna 450 Kč měsíčně není v tomto případě samostatným „výnosem navíc“ v běžném slova smyslu, ale slouží k úhradě nákladů spojených se službou Virtuální baterie+. Z pohledu zákazníka je tedy potřeba vnímat celý model jako širší balík, nikoliv jen jako prosté zhodnocení přetoků.
Druhou vrstvu tvoří Komplet elektřina pro soláry. Tento produkt není modelem práce s přetoky jako takovým, ale spíše tarifem pro zákazníky, kteří mají fotovoltaiku instalovanou od E.ONu. Součástí je zde i služba E.ON Kontrola fotovoltaiky a celý produkt je postaven na dvouleté fixaci ceny. To potvrzují i podmínky a ceníky této produktové řady.
Z praktického pohledu je proto u E.ONu potřeba říct jednu důležitou věc: nejde jen o samotné přetoky, ale o širší obchodně-technologický model kolem vlastní instalace, virtuální baterie, servisu a práce s fyzickou baterií. Současně právě zde podle námi porovnávaných podkladů nejvíce platí omezení na fotovoltaiky z vlastní instalace, což je oproti části ostatních velkých dodavatelů poměrně výrazný rozdíl.
PRE: přetoky jako sleva z dodávky elektřiny
Produkt PRE PROUD SOLAR není klasickým výkupem přetoků v tom smyslu, že by zákazník dostával samostatně vyplácenou částku za každou dodanou kWh na účet. PRE k přetokům přistupuje jinak — zohledňuje je formou slevy z ceny za dodávku elektřiny. V současném nastavení produktu jde o 1 300 Kč za každou MWh přetoku, ovšem za podmínek stanovených dodavatelem.
Z praktického pohledu je důležité, že PRE tento model neváže jen na domácnosti. Produkt PRE PROUD SOLAR je určen jak pro domácnosti, tak pro podnikatele, což z něj dělá jednu z variant, která může být zajímavá i pro menší firemní fotovoltaiku na klíč, pokud provoz a charakter odběrného místa odpovídají podmínkám produktu. Současně ale platí, že zákazník musí mít dodávku elektřiny od PRE a že pro výrobní EAN musí být na PRE převedena odpovědnost za odchylku.
Důležitým omezením je také to, že PRE PROUD SOLAR není určen pro odběrná místa, která se účastní sdílení elektřiny. To je v praxi podstatné hlavně tam, kde zákazník uvažuje o kombinaci fotovoltaiky, přetoků a sdílení mezi více odběrnými místy. V takové situaci už tento model nemusí být použitelný.
Za pozornost stojí i časová logika produktu. PRE pracuje se sledovaným obdobím od 1. října do 30. září následujícího roku a přetoky se nepřevádějí do dalšího období. Zároveň se zohledňují pouze do výše spotřeby v daném sledovaném období. I tady je tedy vidět, že nejde o neomezený výkup, ale o obchodní model, který má jasně nastavené hranice.
U PRE je proto dobré zdůraznit jednu hlavní věc: nejde cestou klasického výkupu, ale slevy z dodávky. To může být pro část zákazníků přehledné a dobře uchopitelné řešení, ale stejně jako u jiných modelů je potřeba sledovat nejen samotné číslo v ceníku, ale i podmínky, za kterých se sleva skutečně uplatní.
Innogy: oddělený výkup a oddělená odpovědnost za odchylku
Přístup Innogy k přetokům z fotovoltaiky je ve srovnání s některými jinými velkými dodavateli poměrně přehledný. Innogy totiž zřetelně odděluje dvě různé věci, které se na trhu často míchají dohromady: samotný výkup přetoků a převzetí odpovědnosti za odchylku výrobního EAN.
První produkt, Innogy Výkup, je klasický výkupní model. Dodavatel zde nabízí pevně stanovenou cenu 900 Kč za každou vykoupenou MWh, a to bez měsíčních poplatků. Součástí produktu je i převzetí odpovědnosti za odchylku a současně možnost sdílení v rámci komunitní energetiky. Produkt je určen pro fotovoltaické elektrárny do 100 kW, takže vedle domácností může být zajímavý i pro část menších podnikatelských instalací nebo firemní fotovoltaiku na klíč. Z pohledu logiky jde tedy o tradiční a dobře čitelný model: přetoky jsou vykoupeny za pevnou cenu a zákazník nemusí řešit odpovědnost za odchylku zvlášť.
Druhý produkt, innogy Balance, je postaven jinak. Nejde o výkup přetoků, ale o samostatné převzetí odpovědnosti za odchylku, a to za symbolickou cenu 1 Kč měsíčně. Tento model je určen především pro zákazníky s nízkými nebo nepovolenými přetoky, kteří nepotřebují klasický výkup, ale potřebují mít v pořádku legislativní a obchodní stránku výrobního EAN. Právě tím se Innogy od části konkurence odlišuje — dává zákazníkovi možnost řešit samotnou odpovědnost za odchylku odděleně, bez nutnosti zároveň vstupovat do plného výkupního produktu.
Z hlediska praxe je to velmi důležité rozdělení. U některých fotovoltaických elektráren na klíč totiž dává smysl přetoky aktivně vykupovat, zatímco u jiných je hlavní potřeba pouze zajistit, aby měl výrobní EAN řádně převzatou odpovědnost za odchylku a provoz výrobny byl v souladu s aktuálními pravidly trhu.
Innogy tak nepřináší nejsložitější model na trhu, ale právě naopak jeden z nejčitelnějších. A to může být pro řadu zákazníků výhoda — zvlášť pokud chtějí mít jasno v tom, zda řeší výkup přetoků, nebo jen samotné obchodní zajištění výrobny.
CENTROPOL: výkup propojený s flexibilitou a aktivní prací s baterií
Přístup CENTROPOLu k přetokům z FVE se od běžného výkupu odlišuje poměrně výrazně. Na první pohled sice pracuje s pevně uvedenou výkupní cenou 1 050 Kč za MWh, ve skutečnosti ale celý model stojí na širším technickém řešení, které kombinuje výkup přetoků s flexibilitou, řízením baterie a omezením přetoků v určitých situacích.
Nejde tedy o klasický model typu „pošlu přebytek do sítě a dostanu zaplaceno“. CENTROPOL do celého produktu vnáší aktivní zásah do provozu systému. Počítá s tím, že domácí baterie může být využívána pro vyrovnávání sítě a že přetoky mohou být v určitých chvílích řízeně omezovány. Právě za tuto flexibilitu pak zákazník získává další odměnu, která podle modelových příkladů firmy může být zajímavá.
Současně je ale potřeba říct, že toto řešení není univerzální pro každého majitele fotovoltaiky. Je mnohem techničtější než běžný výkup a stojí na kompatibilitě střídače, baterie a komunikačního zařízení. Jinými slovy: zákazník zde neřeší jen obchodní model, ale i to, zda jeho fotovoltaika na klíč vůbec odpovídá požadavkům takového zapojení.
Z praktického pohledu je to důležité hlavně proto, že CENTROPOL necílí jen na samotné zhodnocení přetoků, ale na aktivní práci s domácím energetickým systémem jako celkem. Pro část zákazníků to může být zajímavá cesta k vyššímu využití technologie a dalšímu výnosu. Pro jiné naopak může být celý model zbytečně složitý nebo technicky nevhodný.
Právě proto je dobré CENTROPOL nevnímat jako „dalšího dodavatele s výkupem“, ale spíše jako dodavatele, který spojuje přetoky z FVE s flexibilitou a širším řízením domácí baterie. A to už je zcela jiný typ produktu než prostý pevný výkup.
MND: výkup přes Solární účet a vlastní práci s výnosem
Přístup MND k přetokům z FVE stojí na trochu jiné logice než u většiny ostatních velkých dodavatelů. Základem jejich řešení je Solární účet, tedy model, ve kterém se přetoky sice vykupují, ale získané prostředky nejdou jen jako jednoduchá jednorázová platba za dodanou elektřinu. MND s nimi dál pracuje v rámci vlastního interního účtu, ze kterého lze výnos různými způsoby využít.
Samotný výkup je rozdělen do dvou sazeb. První část přetoků, konkrétně první 2 MWh, je vykupována za vyšší cenu, zatímco další přetoky už za sazbu nižší. I tady je tedy dobře vidět, že nejde jen o marketingově zajímavé číslo, ale o model, jehož ekonomika se mění podle objemu dodané elektřiny. Právě u domácností s vyššími přetoky může být tento detail důležitější, než se na první pohled zdá.
Od části konkurence se MND odlišuje i tím, že výnosy z přetoků připisuje na Solární účet, za jehož vedení si účtuje měsíční poplatek. Současně ale zákazník nezůstává jen u jednoduché logiky „dodám a dostanu zaplaceno“. Prostředky ze Solárního účtu lze využít více způsoby — například na úhradu vlastní spotřeby elektřiny, na jiné odběrné místo u MND nebo i pro další formy využití v rámci jejich systému.
K tomu se navíc přidává i služba Flexibilita, takže ani v případě MND nejde pouze o běžný výkup přetoků. Celý model je širší a kombinuje výkup, vlastní interní účet a další možnosti práce s výnosem i se samotným provozem fotovoltaiky.
Z praktického pohledu je proto MND zajímavé hlavně pro zákazníky, kteří nechtějí vnímat přetoky jen jako prostý doplňkový výkup, ale spíše jako součást širšího energetického a finančního nastavení. Současně je ale potřeba dobře sledovat hranici, od které se mění výkupní sazba, i to, jakou část přetoků bude konkrétní domácnost nebo fotovoltaika na klíč skutečně do tohoto modelu posílat.
RYCHLÉ SROVNÁNÍ: V ČEM SE JEDNOTLIVÉ PŘÍSTUPY LIŠÍ
Rozdíl mezi jednotlivými dodavateli nespočívá jen ve výši částky za přetoky. Každý z nich pracuje s jinou logikou produktu.
ČEZ Prodej přetoky klasicky nevykupuje, ale započítává je proti budoucí spotřebě elektřiny ze sítě.
PRE volí podobný princip, kdy se přetoky promítají do slevy z dodávky elektřiny.
Innogy stojí na klasickém výkupu za pevně stanovenou cenu a zároveň umí samostatně řešit i převzetí odpovědnosti za odchylku.
E.ON přistupuje k přetokům přes širší technologický model, ve kterém hraje roli virtuální baterie, vlastní instalace a práce s fyzickou baterií.
CENTROPOL spojuje výkup s flexibilitou a aktivním řízením systému, takže nejde o běžný výkup pro každého.
MND kombinuje výkup s vlastním Solárním účtem, rozdělenými sazbami a další prací s výnosem.
Rozdílné jsou i praktické podmínky použití. Někde je rozhodující výše vlastní spotřeby, jinde objem přetoků, jinde technická kompatibilita systému, a u některých řešení i to, zda jste zároveň odběratelem daného dodavatele nebo zda máte fotovoltaiku z jeho vlastní instalace.
Zjednodušeně řečeno, někdo nabízí slevu proti spotřebě, někdo pevný výkup, někdo virtuální baterii, někdo přidává flexibilitu a práci s baterií, a někdo umí odděleně řešit i samotnou odpovědnost za odchylku.
Právě proto nestačí sledovat jen jedno číslo v ceníku. Skutečný rozdíl je v tom, jak celý model funguje při konkrétním provozu fotovoltaiky.
CO OD TĚCHTO MODELŮ ČEKAT V PRAXI
Přístup dodavatelů elektřiny k přetokům z FVE může být pro řadu domácností i firem zajímavou cestou právě proto, že bývá z pohledu uživatele méně časově náročný než například spotové obchodování. Zákazník zde většinou nemusí průběžně sledovat trh, upravovat strategii podle hodinových cen nebo aktivně pracovat s každou změnou na trhu s elektřinou. I proto mohou být tyto modely pro část majitelů fotovoltaiky praktičtější a přehlednější.
To ale neznamená, že existuje jedno univerzálně nejlepší řešení. Každý model pracuje s přetoky jinak a každému majiteli fotovoltaiky může vyhovovat něco jiného — podle spotřeby, technického řešení systému, ochoty věnovat se jeho řízení i podle toho, co od přetoků vlastně očekává.
U řešení, která pracují s aktivním řízením baterie nebo s flexibilitou, je navíc potřeba počítat i s tím, že bateriové úložiště může být využíváno intenzivněji než u systémů, kde se do sítě odesílají pouze přebytky, které majitel skutečně poslat chce. V praxi to znamená, že při častější práci s baterií může docházet i k rychlejšímu čerpání garantovaného počtu nabíjecích cyklů. I to je jeden z detailů, který by měl být při výběru konkrétního modelu zohledněn.
Ve výsledku tedy nejde jen o to, kolik dodavatel za přetoky nabídne, ale i o to, jaký způsob práce s energií odpovídá konkrétní fotovoltaice, očekávání zákazníka a dlouhodobé logice celého systému.